Brdské jahody

Nádherná slunečná sobota určila jasný plán - výlet do Příbrami, kde kouknem do Domu Natury, na Svatou horu a skočíme i na zabíjačku v místním pivovaru. Vyrážíme z Hořehled, ještě v Teslínech na nás praží sluníčko, ale zrada - Věšín už se topí v neproniknutelné mlze. Operativní změna plánu a rychlý pohled do mapy velí výstup na Jahodovou horu.

Protože jsme se nechtěli trápit šplháním v depresivní mlze, vrátili jsme se na autobusovou zastávku Brdy, kde se opar akorát rozpadal a vyrazili po sice prohrnuté, ale silně namrzlé žluté směr rozcestí u myslivny Varta. Po 1,5 km dorazíte na úžasnou lesní mýtinu, do které si jen obtížně napasujete boje mezi myslivci a pytláky z 18. století, natož opakované vypálení místní hájovny, která je však stále v provozu. Muži v zeleném zde mají napilno dodnes, svědčí o tom neskutečné množství stop především divokých prasat.

Odtud po zelené do mírného stoupání. Stojí zato občas se ohlédnout, mezi vzrostlými stromy se otevírají pohledy na Třemšínsko. Po 1 km máte možnost se v sedle vypravit vlevo na vrchol a nebo vpravo na skály. Dle historických pramenů sem stoupali výletníci za vyhlídkou, dnes je vršek ve výšce 726 m obsypán vysokými smrky. Ze skal na pravé straně hřebenu je výhled už lepší, byť člověk si užije spíše ticho a nádhernou přírodu.

Mít sněžnice, zkusíme to po jiné cestě po vrstevnici zpět k autu. Ale vzhledem ke stále slušné sněhové pokrývce, která byla navíc notně mokrá, velíme k ústupu stejnou cestou. Šest kilometrů ve velmi příjemném terénu, které bez problémů ušel i 3,5 roku starý Kryštof, je návštěva Jahodové hory velmi pohodovou víkendovou procházkou. Jen sváču si vemte vlastní, ze sněhu jsme žádné lesní plody nevyhrabali.